Debian GNU/Linux -- instalační příručka Copyright © 2004, 2005, 2006, 2007 tým okolo instalačního programu Debianu Tento manuál je volně šiřitelný; můžete ho distribuovat nebo pozměnit za podmínek uvedených v licenci GNU General Public Licence. Text licence naleznete v F - "Český překlad GNU General Public License". Abstrakt Dokument obsahuje návod na instalaci systému Debian GNU/Linux 5.0 (kódové označení "lenny"), pro počítače ARM ("arm"). Kromě návodu zde naleznete odkazy na další dokumentaci, která vám pomůže s detailnějším nastavením a vyladěním nového systému. Varování Tato instalační příručka je založena na starší verzi manálu dodávaného s předchozím instalačním programem Debianu (z historických důvodů nazývaného "boot-floppies"). Bohužel se pro architekturu arm nenalezlo dostatek ochotných lidí, kteří by zkontrolovali správnost a aktuálnost uváděných údajů. Z tohoto důvodu mohou být některé části neúplné nebo zastaralé. Novější verzi této příručky naleznete na Internetu na domovské stránce debian-installeru, kde se také nacházejí nové překlady do dalších jazyků. ━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━ Obsah Instalace systému Debian GNU/Linux 5.0 na architektuře arm 1. Vítejte v Debianu 1.1. Co je Debian? 1.2. Co je GNU/Linux? 1.3. Co je Debian GNU/Linux? 1.4. Co je Debian GNU/Hurd? 1.5. Získání Debianu 1.6. Získání nejnovější verze této příručky 1.7. Organizace příručky 1.8. Vaše pomoc je vítaná 1.9. O licenčních ujednáních 2. Požadavky na počítač 2.1. Podporovaná zařízení 2.1.1. Podporované počítačové architektury 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty 2.1.3. Podpora grafických karet 2.2. Instalační média 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM 2.2.2. Pevný disk 2.2.3. Síť 2.2.4. Un*x nebo systém GNU 2.2.5. Podporovaná datová média 2.3. Ostatní zařízení 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor 2.6. Hardware pro připojení k síti 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware 3. Než začnete s instalací 3.1. Přehled instalačního procesu 3.2. Zálohujte si svá data! 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru 3.3.3. Hardwarová kompatibilita 3.3.4. Nastavení sítě 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů 3.6. Než začnete s instalací ... 4. Získání instalačních médií 4.1. Oficiální sada CD-ROM 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP 4.3.1. Nastavení RARP serveru 4.3.2. Nastavení BOOTP serveru 4.3.3. Nastavení DHCP serveru 4.3.4. Povolení TFTP serveru 4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo 4.4. Automatická Instalace 4.4.1. debian-installer 5. Zavedení instalačního systému 5.1. Zavedení instalátoru na ARM 5.1.1. Zavedení z TFTP 5.1.2. Zavedení z CD-ROM 5.1.3. Zavedení z firmwaru 5.2. Zaváděcí parametry 5.2.1. Parametry instalačního programu 5.3. Problémy s instalačním systémem 5.3.1. Spolehlivost CD 5.3.2. Zaváděcí konfigurace 5.3.3. Význam hlášek při zavádění jádra 5.3.4. Hlášení problémů s instalací 5.3.5. Pošlete nám zprávu o instalaci 6. Používáme instalační program Debianu 6.1. Základní principy 6.2. Úvod do komponent 6.3. Použití jednotlivých komponent 6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru 6.3.2. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů 6.3.3. Instalace základního systému 6.3.4. Nastavení uživatelů a hesel 6.3.5. Instalace dodatečného softwaru 6.3.6. Nastavení zavádění systému 6.3.7. Dokončení instalace 6.3.8. Nejrůznější 7. Zavedení vašeho nového systému 7.1. Okamžik pravdy 7.2. Připojení zašifrovaných svazků 7.2.1. dm-crypt 7.2.2. loop-AES 7.2.3. Řešení problémů 7.3. Přihlášení do systému 8. Co dál? 8.1. Vypínání systému 8.2. První kroky se systémem UNIX 8.3. Orientace v Debianu 8.3.1. Balíčkovací systém Debianu 8.3.2. Správa různých verzí programů 8.3.3. Správa Cronu 8.4. Další dokumentace 8.5. Nastavení poštovního systému 8.5.1. Výchozí nastavení pošty 8.5.2. Odesílání pošty mimo systém 8.5.3. Nastavení poštovního serveru Exim4 8.6. Kompilace nového jádra 8.6.1. Správa jader 8.7. Obnovení poškozeného systému A. Jak na instalaci A.1. Příprava A.2. Zavedení instalačního programu A.2.1. CDROM A.2.2. Zavedení ze sítě A.2.3. Zavedení z pevného disku A.3. Instalace A.4. Pošlete nám zprávu o instalaci A.5. A na závěr... B. Automatizování instalací pomocí přednastavení B.1. Úvod B.1.1. Způsoby přednastavení B.1.2. Omezení B.2. Použití B.2.1. Nahrání souboru s přednastavením B.2.2. Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení B.2.3. Automatický režim B.2.4. Užitečné aliasy B.2.5. Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením B.3. Vytvoření souboru s přednastavením B.4. Obsah souboru s přednastavením (pro lenny) B.4.1. Lokalizace B.4.2. Nastavení sítě B.4.3. Nastavení zrcadla B.4.4. Nastavení hodin a časového pásma B.4.5. Rozdělení disku B.4.6. Rozdělení při použití RAIDu B.4.7. Instalace základního systému B.4.8. Nastavení účtů B.4.9. Nastavení APT B.4.10. Výběr balíků. B.4.11. Instalace zavaděče B.4.12. Dokončení instalace B.4.13. Nastavení X Window B.4.14. Přednastavení ostatních balíků B.5. Pokročilé možnosti B.5.1. Spouštění vlastních příkazů během instalace B.5.2. Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot B.5.3. Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením C. Poznámky k rozdělování disku C.1. Počet a velikost oblastí C.2. Strom adresářů C.3. Doporučené rozdělení disku C.4. Jak Linux pojmenovává pevné disky C.5. Dělící programy v Debianu D. Co se jinam nevešlo D.1. Zařízení v Linuxu D.1.1. Nastavení myši D.2. Místo potřebné pro úlohy D.3. Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému D.3.1. Přípravné práce D.3.2. Instalace balíku debootstrap D.3.3. Spuštění debootstrapu D.3.4. Nastavení základního systému D.3.5. Instalace jádra D.3.6. Nastavení zavaděče D.3.7. Závěrečné kroky D.4. Instalace Debian GNU/Linuxu pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE) E. Administrivia E.1. O tomto dokumentu E.2. Jak přispět k tomuto návodu E.3. Hlavní spoluautoři E.4. Český překlad E.5. Ochranné známky F. Český překlad GNU General Public License Seznam tabulek 3.1. Hardwarové informace nutné pro instalaci 3.2. Doporučené minimální požadavky Instalace systému Debian GNU/Linux 5.0 na architektuře arm Jsme potěšeni, že jste se rozhodli vyzkoušet právě Debian. Poznáte, že je mezi distribucemi operačních systémů zcela výjimečný. Debian GNU/Linux přináší kvalitní svobodný software z celého světa a spojuje jej do koherentního celku. Věříme, že zjistíte, že i zde platí pravidlo synergie: přínos softwaru v distribuci Debian je mnohem vyšší než celkový přínos samostatných programů. Chápeme, že mnoho čtenářů bude chtít přeskočit tuto příručku a začít rovnou s instalací (a instalační program se snaží, aby to bylo možné). Pokud tedy nemáte čas číst celou instalační příručku, přečtěte si alespoň krátký dokument nazvaný "Jak na instalaci", který vás provede základní instalací. Pro případ, že se něco pokazí, nebo pro popis složitějších technik, v něm naleznete odkazy do této instalační příručky. Krátký dokument se nalézá v A - "Jak na instalaci". Ve světle řečeného doufáme, že si naleznete čas přečíst většinu této příručky, protože získáte nejen zajímavé informace, ale také budete mít z instalace lepší zážitek. Kapitola 1. Vítejte v Debianu Obsah 1.1. Co je Debian? 1.2. Co je GNU/Linux? 1.3. Co je Debian GNU/Linux? 1.4. Co je Debian GNU/Hurd? 1.5. Získání Debianu 1.6. Získání nejnovější verze této příručky 1.7. Organizace příručky 1.8. Vaše pomoc je vítaná 1.9. O licenčních ujednáních V této kapitole se stručně seznámíte s historií projektu Debian a s distribucí Debian GNU/Linux. Pokud jste nedočkaví a chcete přejít rovnou k instalaci, přeskočte klidně na následující kapitolu. 1.1. Co je Debian? Debian je výhradně dobrovolnická organizace věnující se vývoji svobodného softwaru a šíření myšlenek Free Software Foundation. Debian vznikl v roce 1993, když se Ian Murdock rozhodl vytvořit kompletní a jednotnou softwarovou distribuci založenou na relativně novém jádře Linux. Ian rozeslal otevřenou výzvu softwarovým vývojářům, kteří by chtěli k projektu přispívat. Relativně malá skupina zasvěcených nadšenců, původně financovaná Free Software Foundation a ovlivněna filosofií GNU, se během let rozrostla do organizace sestávající z asi 1075 vývojářů. Vývojáři jsou zapojeni do mnoha aktivit zahrnujících správu služeb WWW a FTP, vytváření grafického designu, právní analýzy softwarových licencí, psaní dokumentace a samozřejmě správu softwarových balíků. V zájmu sdělování své filosofie a přilákání vývojářů, kteří věří tomu, co Debian reprezentuje, jsme publikovali množství dokumentů, které vysvětlují naše hodnoty a slouží jako návody těm, kteří se chtějí stát debianími vývojáři. ● Novým vývojářem se může stát kdokoli, kdo souhlasí se závazky plynoucími z Debian Social Contract. Každý vývojář může k distribuci připojit další softwarový balík za předpokladu, že program je podle našich kritérií volně šiřitelný a balík splňuje naše standardy kvality. ● Dokument Debian Free Software Guidelines je jasný a výstižný souhrn kritérií, která Debian klade na svobodný software. Tento dokument má ve světě svobodného softwaru velký vliv a je základem pro The Open Source Definition. ● Debian má rozsáhlé specifikace standardů kvality obsažené v Debian Policy Manual. Dokument určuje podmínky, které musí splňovat každý balík v naší distribuci. Vývojáři Debianu jsou rovněž zainteresováni v řadě dalších projektů, z nichž některé úzce souvisí přímo s Debianem, jiné se dotýkají celé linuxové komunity. Například: ● Přispívání do Linux Standard Base (LSB). Projekt LSB se zaměřuje na standardizaci základního systému GNU/Linuxu, což umožní vývojářům softwaru a hardwaru třetích stran vyvíjet pro GNU/Linux takové programy a zařízení, které budou fungovat v Linuxu obecně a ne jen v konkrétních vybraných distribucích. ● Projekt Filesystem Hierarchy Standard (FHS) se snaží standardizovat umístění souborů v linuxovém systému. Softwaroví vývojáři se tak budou moci plně koncentrovat na vývoj svých programů a nebudou se muset dále starat o to, zda jejich balík bude fungovat na jiné distribuci GNU/Linuxu. ● Debian Jr. je interní projekt Debianu zaměřený především na naše nejmenší uživatele. Pokud se chcete o Debianu dozvědět víc, podívejte se na Debian FAQ. 1.2. Co je GNU/Linux? Linux je operační systém, což je skupina programů, které vám mimo jiné umožňují komunikovat s počítačem a spouštět další programy. Operační systém se skládá z řady základních programů, které potřebuje každý počítač, aby byl vůbec schopen pracovat s různými periferiemi (např. pracovat s daty na discích a páskách, obsluhovat tiskárny, přidělovat paměť, ...), komunikovat s uživatelem a spouštět programy. Nejdůležitější částí operačního systému je jádro, což je v systému GNU/Linux právě Linux. Zbytek systému okolo jádra je tvořen nejrůznějšími programy, z nichž spousta byla napsána v rámci projektu GNU. Protože jádro samotné netvoří funkční operační systém, preferujeme pro označení takovýchto systémů termín "GNU/Linux". (Lidé obvykle říkají "Linux", ale mají tím na mysli GNU/Linux.) Linux byl od počátku navržen jako operační systém unixového typu s podporou souběžné práce více uživatelů, kteří mohou mít najednou spuštěno několik programů (multitasking). Na rozdíl od některých jiných operačních systémů Linux nikdo nevlastní a velkou měrou se na jeho vývoji podílí neplacení dobrovolníci. Počátky toho, co se později stalo GNU/Linuxem, sahají do roku 1984, když Free Software Foundation zahájila vývoj svobodného operačního systému podobného Unixu nazvaného GNU. Projekt GNU vytvořil úplnou sadu svobodných softwarových nástrojů použitelných s operačním systémem Unix (tm) a systémy Unixu podobnými, jako je třeba Linux. Tyto nástroje umožňují uživateli provádět celou škálu úloh od rutinních operací jako je kopírování nebo mazání souborů přes důmyslnou úpravu dokumentů až po zábavné programování a překlad programů. Přestože k vývoji Linuxu přispělo mnoho skupin i jednotlivců, největším přispěvatelem je stále Free Software Foundation (FSF), která nejen že vytvořila většinu nástrojů používaných v Linuxu, ale také dala vzniknout filozofii a komunitě vývojářů, bez kterých by se Linux nikdy nerozšířil. První linuxové jádro se objevilo v roce 1991 a napsal jej Fin Linus Torvalds, tehdejší student Helsinské univerzity, jako náhradu za Minix (viz Historie Linuxu). Nyní na jádře aktivně pracuje několik stovek lidí z celého světa a Linus koordinuje vývoj za pomoci několika důvěryhodných zástupců. Výborný týdenní přehled zajímavých diskusí z listu linux-kernel vychází (i v českém překladu) na webu Kernel Traffic. Informace o konferenci linux-kernel můžete najít na stránce linux-kernel mailing list FAQ. Uživatelé Linuxu mají nesmírnou svobodu ve výběru svého software -- například si mohou vybrat z tuctu různých příkazových interpretů a několika grafických prostředí. Na druhou stranu je to právě tato svoboda výběru, která mate uživatele jiných operačních systémů, protože nejsou zvyklí uvažovat o příkazovém řádku nebo grafickém prostředí jako o něčem, co mohou změnit. Již zmíněné vlastnosti Linuxu spolu s jeho stabilitou a vyšší bezpečností přilákaly mnoho nadšenců a Linux se stal nejrychleji rostoucím serverovým operačním systémem. Se svou větší popularitou se později Linux začal prosazovat i ve firmách a mezi domácími uživateli. 1.3. Co je Debian GNU/Linux? Kombinace filosofie a metodologie Debianu spolu s nástroji GNU, jádrem Linux a dalším svobodným softwarem vyústila do unikátní softwarové distribuce, která je známá pod názvem Debian GNU/Linux. Distribuci Debian tvoří množství softwarových balíků. Jednotlivé balíky sestávají ze spustitelných souborů, skriptů, dokumentace a konfiguračních souborů. Každý balík má svého správce, který za něj zodpovídá (udržuje balík aktuální, sleduje hlášení o chybách a komunikuje s autorem, jehož software balíčkuje). Díky poměrně velké základně uživatelů v kombinaci se systémem hlášení chyb bývají problémy v balících nalezeny a odstraněny velice rychle. Debian je obzvláště populární mezi pokročilými uživateli, kteří si cení jeho stabilitu, technickou preciznost a přizpůsobitelnost. Systém může vystupovat v různých rolích -- od minimalistického firewallu přes vědeckou pracovní stanici až po vysoce výkonný síťový server. Během vývoje distribuce vzniklo mnoho průkopnických myšlenek, které jsou dnes považovány za zcela samozřejmé. Debian byl například první linuxovou distribucí, která obsahovala systém pro správu balíků, čímž se stala instalace programů triviální záležitostí. Debian byl také první linuxovou distribucí, kterou jste mohli aktualizovat bez přeinstalování celého systému. I dnes si Debian zachovává některé unikátní vlastnosti. Například jeho vývojový proces je ukázkou toho, že model otevřeného vývoje může fungovat i pro tak rozsáhlý projekt, jako je vývoj a údržba kompletního operačního systému. Vlastnost, kterou se Debian nejvíc odlišuje od ostatních linuxových distribucí, je jeho systém pro správu balíků. Tento soubor nástrojů dává administrátorovi systému Debian úplnou kontrolu nad balíky, ze kterých se systém skládá. Umožňuje mu například automatickou aktualizaci celé distribuce nebo naopak označení balíků, které by neměly být aktualizovány. Dokonce je možné upozornit systém na vlastní přeložené balíky a určit, jaké jsou závislosti mezi nimi a oficiálními balíky. Aby byl váš systém ochráněn před trojskými koňmi a jinými zlovolnými programy, debianí servery automaticky ověřují, že balíky přicházejí do distribuce od jejich skutečných správců. Debianí vývojáři rovněž usilují o to, aby byly programy nakonfigurovány bezpečně již při standardním nastavení. Jestliže se u distribuovaných balíků vyskytnou bezpečnostní problémy, jsou záhy k dispozici jejich opravy, které si můžete pomocí jednoduchých aktualizačních nástrojů automaticky stahovat a instalovat přes Internet. Pokud chcete získat podporu pro svůj systém s Debian GNU/Linuxem, nebo jen chcete komunikovat s vývojáři distribuce, můžete tak učinit pomocí více jak 215 diskusních klubů, které Debian spravuje. Pro přihlášení do některého z nich stačí vyplnit formulář na přihlašovací stránce. 1.4. Co je Debian GNU/Hurd? Debian GNU/Hurd je systém Debian GNU používající jádro GNU Hurd. Oproti monolitickému jádru Linuxu je Hurd mikrojádrový systém založený na mikrojádře GNU Mach. Momentálně je tento systém stále ve vývoji a nehodí se pro každodenní použití, ačkoliv základní systém je již téměř dokončen. Hurd je zatím vyvíjen pouze pro architekturu i386 a s vývojem pro další architektury se počítá později, až systém více vyspěje. Pokud jste zvídaví a chcete se o systému Debian GNU/Hurd dozvědět více, podívejte se na stránky projektu Debian GNU/Hurd a přihlaste se do diskusního klubu . 1.5. Získání Debianu Informace o stažení Debian GNU/Linuxu z Internetu nebo seznam míst dodávajících oficiální CD s Debianem můžete nalézt na distribuční stránce. Seznam Debianích zrcadel obsahuje kompletní seznam oficiálních serverů, ze kterých si můžete Debian stáhnout. Aktualizace Debianu je velmi jednoduchá, protože systém je navržený tak, aby jej nebylo třeba přeinstalovávat. S prvotním nastavením systému pro budoucí aktualizace vám pomůže instalační program. 1.6. Získání nejnovější verze této příručky Tato příručka je živý dokument -- stále se mění, aktualizuje a zlepšuje. Nejčerstvější informace o Debian GNU/Linuxu verze 5.0, které se objevily až po oficiálním vydání, můžete najít na stránkách pro Debian 5.0. Aktualizovaná verze této příručky je rovněž k dispozici na stránkách oficiálního instalačního manuálu. 1.7. Organizace příručky Tato příručka si klade za cíl sloužit jako manuál pro nové uživatele Debianu a od čtenáře neočekává žádné speciální znalosti a zkušenosti. Předpokládá však, že máte obecnou představu o tom, jak funguje váš hardware. Také uživatelé-experti mohou v tomto dokumentu najít zajímavé informace jako např. velikost minimální instalace, detaily týkající se hardwaru podporovaného instalačním systémem Debianu apod. Zkušeným uživatelům doporučujeme některé pasáže přeskočit. Obecně lze říct, že je tento dokument pojat přímočaře a provede vás instalačním procesem krok za krokem. Následující seznam zachycuje jednotlivé kroky instalace a kapitoly, které se jimi zabývají. 1. Zjištění, zda-li vaše hardwarová konfigurace umožňuje instalaci systému, viz 2 - "Požadavky na počítač". 2. Záloha dat, naplánování instalace a konfigurace hardwaru předcházející instalaci systému, viz 3 - "Než začnete s instalací". Jestliže se chystáte instalovat na pevný disk s více operačními systémy, budete možná muset pro Debian vytvořit místo na diskovou oblast. 3. Získání potřebných instalačních souborů pro zvolenou metodu instalace, viz 4 - "Získání instalačních médií". 4. 5 - "Zavedení instalačního systému" popisuje zavedení instalačního systému. Zde také naleznete různé rady jak postupovat, pokud zavedení systému selže. 5. Samotnou instalací vás provede 6 - "Používáme instalační program Debianu". To zahrnuje výběr jazyka, nastavení modulů zařízení, zprovoznění sítě, aby se zbývající instalační soubory mohly stáhnout ze serveru poskytujícího Debian (pokud tedy neinstalujete z CD), rozdělení disku, instalaci základního systému a výběr a instalaci úloh. (Technickými detaily pro nastavení diskových oblastí se zabývá C - "Poznámky k rozdělování disku".) 6. Zavedení nově nainstalovaného systému, viz 7 - "Zavedení vašeho nového systému". Jakmile nainstalujete systém, měli byste si přečíst 8 - "Co dál?". Tato kapitola vysvětluje, kam se máte podívat po dalších informacích o Unixu a Debianu a jak aktualizovat jádro systému. Konečně informace o tomto dokumentu a způsobu, jak do něj přispět, obsahuje E - "Administrivia". 1.8. Vaše pomoc je vítaná Oceníme jakoukoliv pomoc, návrhy na zlepšení a hlavně opravy. Pracovní verze dokumentu jsou k dispozici na adrese http://d-i.alioth.debian.org/manual/, kde najdete seznam všech architektur a jazyků, pro které je tato příručka dostupná. Volně přístupné jsou samozřejmě i zdrojové kódy této příručky -- pokud chcete k manuálu přispět, přečtěte si část E - "Administrivia". Vítáme návrhy, poznámky, opravy a samozřejmě hlášení o chybách. (Hlášení o chybě přiřaďte balíku installation-guide, ale nejprve zkontrolujte v databázi, zda již byl tento problém hlášen). 1.9. O licenčních ujednáních Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu pouze na jednom počítači. Debian GNU/Linux taková omezení nemá. Budeme rádi, pokud ho nainstalujete na další počítače ve škole či zaměstnání, zapůjčíte známým a pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit tisíce kopií a prodávat je. Stačí dodržet jistá omezení. To všechno je možné díky tomu, že Debian je založen na svobodném softwaru. Slovo svobodný neznamená, že software postrádá copyright, nebo že se distribuuje zdarma na CD. Znamená to, že licence jednotlivých programů nevyžadují poplatek za právo program kopírovat. Kdokoli může program rozšířit, přizpůsobit, pozměnit a výsledné dílo šířit dál. Poznámka Poznamenejme, že jako pragmatický ústupek svým uživatelům, balíčkují debianí vývojáři i software, který nesplňuje naši definici svobodného software. Tyto balíky nejsou součástí oficiální distribuce a jsou dostupné pouze v částech debianích zrcadel nazvaných contrib a non-free, případně na CD vyráběných třetími stranami. Obsah a struktura zrcadel jsou popsány v Debian FAQ pod názvem "The Debian FTP archives". Hodně programů v systému je licencovaných podle GNU General Public License (obecná veřejná licence) neboli krátce GPL. Licence GPL vyžaduje, abyste kdykoliv, když distribuujete kopii programu, zajistili dostupnost zdrojových kódů programu; to zaručuje, že vy, jakožto uživatelé, můžete dále modifikovat kód a přizpůsobit si software svým potřebám. Proto jsou ke všem takovým programům v systému Debian dostupné i zdrojové kódy.^[1] Některé programy v Debianu používají i jiná licenční ujednání. Autorská práva a licenční ujednání ke každému balíku lze nalézt v souboru /usr/share/doc/ jméno-balíku/copyright . Pokud se chcete dozvědět více o licencích a o tom, co Debian pokládá za svobodný software, podívejte se na Debian Free Software Guidelines. Nejdůležitější právní poznámka je, že tento software je bez jakékoliv záruky. Programátoři, kteří vytvořili tento software, to udělali pro prospěch celé komunity. Nezaručujeme, že software se bude hodit pro dané účely. Na druhou stranu, jelikož se jedná o svobodný software, můžete jej měnit tak, aby odpovídal vašim potřebám -- a využívat kódu ostatních, kteří stejným způsobem rozšiřují tento software. ━━━━━━━━━━━━━━ ^[1] Pokud se chcete dozvědět víc o tom, jak vyhledat a rozbalit zdrojové balíky, podívejte se do Debian FAQ na část "Basics of the Debian Package Management System". Kapitola 2. Požadavky na počítač Obsah 2.1. Podporovaná zařízení 2.1.1. Podporované počítačové architektury 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty 2.1.3. Podpora grafických karet 2.2. Instalační média 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM 2.2.2. Pevný disk 2.2.3. Síť 2.2.4. Un*x nebo systém GNU 2.2.5. Podporovaná datová média 2.3. Ostatní zařízení 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor 2.6. Hardware pro připojení k síti 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware V této kapitole se dozvíte informace o hardwarových požadavcích distribuce a také zde naleznete odkazy na další informace o zařízeních podporovaných Linuxem a GNU programy. 2.1. Podporovaná zařízení Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu a programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač gcc atd., a pro kterou existuje port Debianu, můžete Debian nainstalovat. Viz stránka s porty (http:// www.debian.org/ports/arm/). Než abychom se snažili popsat všechny podporované konfigurace hardwaru pro architekturu ARM, zaměříme se spíše na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňující dokumentaci. 2.1.1. Podporované počítačové architektury Debian 5.0 podporuje dvanáct hlavních počítačových architektur a několik jejich variant. ┌──────────────────┬─────────────────┬─────────────────────────┬──────────────┐ │ Architektura │ Označení v │ Podarchitektura │ Varianta │ │ │ Debianu │ │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │Intel x86 │i386 │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │AMD64 & Intel │amd64 │  │  │ │EM64T │ │ │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │DEC Alpha │alpha │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Netwinder a CATS │netwinder │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ARM a StrongARM │arm │Intel IOP32x │iop32 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Intel IXP4xx │ixp4xx │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PA-RISC 1.1 │32 │ │HP PA-RISC │hppa ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PA-RISC 2.0 │64 │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │Intel IA-64 │ia64 │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │SGI IP22 (Indy/Indigo 2) │r4k-ip22 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │SGI IP32 (O2) │r5k-ip32 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │MIPS (big endian) │mips │Broadcom BCM91250A │sb1-bcm91250a │ │ │ │(SWARM) │ │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91480B │sb1a-bcm91480b│ │ │ │(BigSur) │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Cobalt │cobalt │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │ │r4k-kn04 │ │ │ │DECstation ├──────────────┤ │MIPS (little │ │ │r3k-kn02 │ │endian) │mipsel ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91250A │sb1-bcm91250a │ │ │ │(SWARM) │ │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91480B │sb1a-bcm91480b│ │ │ │(BigSur) │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Atari │atari │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Amiga │amiga │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │68k Macintosh │mac │ │Motorola 680x0 │m68k ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │ │bvme6000 │ │ │ │ ├──────────────┤ │ │ │VME │mvme147 │ │ │ │ ├──────────────┤ │ │ │ │mvme16x │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │CHRP │chrp │ │IBM/Motorola │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │PowerPC │powerpc │PowerMac │pmac │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PReP │prep │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │sun4u │ │ │Sun SPARC │sparc ├─────────────────────────┤sparc64 │ │ │ │sun4v │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │IPL z VM-reader a DASD │generic │ │IBM S/390 │s390 ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │IPL z pásky │tape │ └──────────────────┴─────────────────┴─────────────────────────┴──────────────┘ Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře ARM. Pro ostatní podporované architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports. 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty Protože každá ARM podarchitektura vyžaduje speciální jádro, podporuje Debian instalaci pouze na nejběžnější platformy. Mimo jádra jsou všechny ostatní balíky společné a můžete je používat na libovolném ARM procesoru včetně xscale. Většina ARM procesorů může běžet v obou režimech adresování ("little-endian" i "big-endian"), avšak Debian podporuje pouze ARM procesory používající adresování "little-endian". Podporované platformy jsou Netwinder Toto je ve skutečnosti pojmenování pro celou skupinu počítačů založených na procesoru StrongARM 110 a severním můstku Intel 21285 (též známé jako Footbridge). Patří sem Netwinder (pravděpodobně jeden z nejznámějších ARM počítačů), CATS (též známý jako EB110ATX), EBSA 285 a Compaq personal server (cps alias skiff). IOP32x Intelovskou řadu I/O procesorů (IOP) můžete nalézt v řadě produktů spojených s ukládáním a zpracováváním dat. Debian momentálně podporuje platformu IOP32x zahrnující čipy IOP 80219 a 32x běžně používané v síťově připojených úložných zařízeních (NAS). debian momentálně podporuje dvě taková zařízení: GLAN Tank od IO-Data a Thecus N2100. IXP4xx Platforma IXP4xx je založená na Intelovském ARM jádře XScale. Momentálně jediným podporovaným systémem této platformy je Linksys NSLU2. Linksys NSLU2 (Network Storage Link for USB 2.0 Disk Drives) je malé zařízení umožňující jednoduché sdílení diskové kapacity přes síť. Součástí je ethernetová přípojka a dva USB porty, do kterých se dají připojit pevné disky. Návod k instalaci naleznete na externích stránkách. 2.1.3. Podpora grafických karet Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí na tom, zda pro kartu existuje ovladač v projektu X.Org. Většina grafických karet pro sloty PCI, AGP a PCIe funguje s X.Org bezproblémově. Podrobnosti o podporovaných grafických kartách, sběrnicích, monitorech a ukazovacích zařízeních naleznete na http:// xorg.freedesktop.org/. Debian 5.0 je dodáván se systémem X.Org verze 7.3. 2.2. Instalační média Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji rozebírá kapitola 4 - "Získání instalačních médií". 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM Poznámka Kdykoliv v této příručce uvidíte napsáno "CD-ROM", čtěte to jako "CD-ROM nebo DVD-ROM", protože z hlediska operačního systému není mezi těmito technologiemi žádný rozdíl. Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že váš počítač neumí zavádět systém přímo z CD, můžete CD-ROM využít po počátečním zavedení systému z jiného média, viz 5 - "Zavedení instalačního systému". CD-ROM mechaniky IDE/ATAPI jsou podporovány na všech počítačích ARM. 2.2.2. Pevný disk Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z pevného disku. To však vyžaduje jiný operační systém, pomocí kterého nahrajete na disk instalační program. 2.2.3. Síť Během instalace můžete pro stažení potřebných souborů použít síť (konkrétně služny HTTP nebo FTP). To, zda se síť použije, závisí na typu instalace, který si zvolíte, a na vašich odpovědích během instalace. Instalační systém podporuje většinu typů síťových připojení včetně PPPoE, výjimkou jsou ISDN nebo PPP. Po instalaci můžete svůj systém nastavit i pro tato připojení. Instalační systém také můžete zavést ze sítě. Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS. 2.2.4. Un*x nebo systém GNU Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci Debian GNU /Linuxu a úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku příručky. Tento způsob instalace je vhodný zejména pro uživatele s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii, nebo na počítačích, které si nemohou dovolit prostoje. Jestliže vás zmíněná technika zajímá, přeskočte na D.3 - "Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému". 2.2.5. Podporovaná datová média Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (8.6 - "Kompilace nového jádra"). Podpora co nejvíce zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném hardwaru. 2.3. Ostatní zařízení V Linuxu můžete používat nejrůznější hardwarové vybavení jako myši, tiskárny, scannery, televizní karty a zařízení PCMCIA a USB. Většina z nich však není pro instalaci nutná. 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux V současnosti již někteří prodejci dodávají počítače s nainstalovaným Debianem, případně jinou distribucí GNU/Linuxu. Patrně si za tuto výhodu něco připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware počítače je se systémem GNU/Linux plně kompatibilní. Ať už zakoupíte počítač s instalací GNU/Linuxu nebo bez ní, je důležité se přesvědčit, že je hardware podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte si, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují. 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladačů pro Linux, případně požadují podepsat smlouvu o uchování těchto informací v tajnosti před třetími osobami, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro takový ovladač. Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace a pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že komunita okolo svobodného softwaru představuje důležitou skupinu zákazníků. 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor K běžné instalaci potřebujete alespoň 32MB operační paměti a 500MB volného místa na disku. Toto jsou opravdu minimální hodnoty. Reálnější pohled naleznete v části 3.4 - "Splnění minimálních hardwarových požadavků". Instalace na systémech s menší pamětí nebo dostupným místem na disku se může podařit, ale je doporučena pouze pro zkušené uživatele. 2.6. Hardware pro připojení k síti Libovolná síťová karta (NIC) podporovaná linuxovým jádrem by měla být podporována i instalačním systémem. Ovladače dostupné jak moduly jádra by se měly zavádět automaticky. Na architektuře ARM je podporována většina integrovaných ethernetových zařízení a dostupné jsou i moduly pro přídavná PCI a USB zařízení. Významnou výjimkou je platforma IPX4xx (obsahující zařízení jako Linksys NSLU2), která pro fungování zabudovaného ethernetového rozhraní potřebuje proprietární mikrokód. Neoficiální obrazy pro Linksys NSLU2 s integrovaným proprietárním mikrokódem můžete získat na stránce Slug-Firmware. 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware Instalační systém zatím nepodporuje používání firmware. To znamená, že síťové karty používající ovladač, který vyžaduje nahrání firmwaru, nejsou podporovány. Jestliže pro instalaci nemůžete použít jinou síťovou kartu, můžete pro instalaci Debian GNU/Linuxu použít obraz velkého CD nebo DVD. Při instalaci zvolte možnost, že nechcete nastavit síť a že chcete použít pouze balíky, které jsou dostupné na CD/DVD. Po instalaci (po restartu do nového systému) pak můžete nainstalovat příslušný ovladač a firmware a nastavit síť ručně. Může se stát, že firmware bude zabalený v jiném balíku než ovladač, nebo že nebude dostupný v "hlavní" sekci archivu Debianu. Pokud je podporovaný samotný ovladač, je zde šance, že budete moci síťovou kartu používat i během instalace. Musíte však z nějakého média ručně nakopírovat firmware do adresáře /usr/lib/hotplug/firmware. Firmware byste pak měli před dokončením instalace nakopírovat i do nově nainstalovaného systému. Kapitola 3. Než začnete s instalací Obsah 3.1. Přehled instalačního procesu 3.2. Zálohujte si svá data! 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru 3.3.3. Hardwarová kompatibilita 3.3.4. Nastavení sítě 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů 3.6. Než začnete s instalací ... Tato kapitola se zabývá přípravou pro instalaci Debianu ještě před zavedením instalačního programu. To zahrnuje zazálohování dat, zjištění informací o hardwaru a další nezbytné kroky. 3.1. Přehled instalačního procesu Jenom na okraj bychom chtěli poznamenat, že kompletní reinstalace Debianu je velmi výjimečná událost, kterou má nejčastěji na svědomí mechanická závada pevného disku. Na rozdíl od mnoha známých operačních systémů, které musíte při přechodu na novější verzi instalovat úplně znovu, nebo alespoň přeinstalovat aplikace, Debian GNU/Linux se umí aktualizovat za běhu. Pokud by nová verze programu vyžadovala nové verze ostatních balíků, nebo byla nějakým způsobem konfliktní s jiným programem, balíčkovací systém Debianu se o vše postará. Protože máte k dispozici mocné aktualizační nástroje, měli byste o kompletní reinstalaci uvažovat pouze jako o poslední možnosti. Instalační systém není navržen aktualizaci staršího systému. Následuje stručný přehled instalačního procesu: 1. Nejprve si zazálohujete všechna důležitá data (hlavně dokumenty). 2. Poté posbíráte co nejvíce informací o svém počítači a seženete si potřebnou dokumentaci (např. dokumenty odkazované z této příručky). 3. Na pevném disku vytvoříte volné rozdělitelné místo (pro Debian). 4. Stáhnete si soubory instalačního systému a všechny potřebné ovladače. (Pokud instalujete z CD, tento krok ignorujte). 5. Připravíte si zaváděcí pásky/diskety/USB klíčenky, nebo na příslušná místa nakopírujete zaváděcí soubory. (Většina uživatelů může k zavedení použít některé z CD.) 6. Zavedete instalační systém. 7. Zvolíte jazyk pro instalaci. 8. Nastavíte síťové připojení. 9. Vytvoříte a připojíte oblasti pro Debian. 10. Můžete pozorovat automatické stažení, instalaci a nastavení základního systému. 11. Volitelně můžete nainstalovat další software pomocí předpřipravených úloh. 12. Nainstalujete zavaděč, kterým budete spouštět Debian GNU/Linux (případně i původní operační systém). 13. Spustíte svůj nově nainstalovaný systém. Pokud máte s některým instalačním krokem problémy, je dobré vědět, který balík je za danou situaci zodpovědný. Nuže, představujeme vám hlavní softwarové role v tomto instalačním dramatu: debian-installer (instalační program) je hlavní náplní této příručky. Rozpoznává hardware a nahrává správné ovladače, rozděluje disky, instaluje linuxové jádro a dohlíží na programy dhcp-client, aby nastavil síťové připojení, debootstrap, aby nainstaloval balíky základního systému a tasksel, aby doinstaloval dodatečný software. V této fázi instalace hraje své epizodní role mnohem více herců, ale úloha debian-installeru končí s prvním zavedením nového systému. Díky programu tasksel, si můžete jednoduše doinstalovat celé skupiny programů jako "webový server" nebo "desktopové prostředí" a přizpůsobit si tak systém svým potřebám. Pro začínajícího uživatele je jedním z důležitých rozhodnutí během instalace instalace desktopového grafického prostředí, se skládá ze systému X Window a jednoho z populárních desktopových prostředí. Pokud desktopové prostředí nenainstalujete, budete mít k dispozici relativně jednoduchý systém ovládaný z příkazové řádky. Grafické prostředí je volitelné proto, protože hodně systémů Debian GNU/Linux slouží jako servery, a ty ke své činnosti grafické rozhraní nepotřebují. Vezměte, prosím, na vědomí, že X Window System je od instalačního systému úplně oddělen a protože je mnohem více komplikovaný, nezabýváme se jím ani v této příručce. 3.2. Zálohujte si svá data! Před instalací si vytvořte zálohu všech souborů, které máte na disku, protože byste o ně při instalaci mohli přijít. Je totiž velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste si pro Debian GNU/Linux udělali místo. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale jedna chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce. Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, kdy byste se chystali přerozdělit systémový disk, by se vám mohlo stát, že bude nutné znovu nainstalovat zavaděč původního systému, nebo dokonce celý systém. 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.1.1. Instalační manuál Dokument, který právě čtete, je vývojová verze instalační příručky pro příští vydání Debianu a je dostupný v různých formátech a jazykových verzích. 3.3.1.2. Domumentace k hardwaru Obsahuje spousty užitečných informací o konfiguraci resp. provozování různého hardwaru. 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru V mnoha případech umí instalační program rozpoznat hardware automaticky, ale podle hesla "vždy připraven" doporučujeme, abyste se před instalací se svým hardwarem seznámili poněkud důvěrněji. Informace o hardwaru můžete získat: ● Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem. ● Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete, když během startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často to bývá klávesa Delete. ● Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny. ● Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému. Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM. ● Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty. Tabulka 3.1. Hardwarové informace nutné pro instalaci ┌───────────┬─────────────────────────────────────────────────────────────────┐ │ Hardware │ užitečné informace │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Počet. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Jejich pořadí v systému. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) │ │Pevné disky├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Dostupné volné místo. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Diskové oddíly. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné operační systémy │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná rozlišení. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Horizontální obnovovací frekvence. │ │Monitor ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Vertikální obnovovací frekvence. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná barevná hloubka (počet barev). │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Velikost obrazovky. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ: sériová, PS/2 nebo USB. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Port. │ │Myš ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Počet tlačítek. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model │ │Síť ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ adaptéru. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │Tiskárna ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná tisková rozlišení. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │Grafická │Dostupná videopaměť. │ │karta ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste porovnat se │ │ │schopnostmi monitoru). │ └───────────┴─────────────────────────────────────────────────────────────────┘ 3.3.3. Hardwarová kompatibilita Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy. Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility: ● Zkontrolujte webové stránky výrobce, zda nemá nové ovladače. ● Hledejte na webových stránkách nebo v manuálech informace o emulaci. Je možné, že některé méně známé značky používají stejné ovladače nebo nastavení, jako jejich známější kolegové. ● Prohlejte seznamy hardwaru kompatibilního s Linuxem. ● Hledejte na Internetu zkušenosti jiných uživatelů. 3.3.4. Nastavení sítě Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě následující informace. ● Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami). ● Název vaší domény. ● IP adresu vašeho počítače. ● Síťovou masku. ● IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na vaší síti brána je. ● IP adresu jmenného serveru, který zprostředkovává převod názvů počítačů na IP adresy (DNS). Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server, nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky. Používáte-li bezdrátové připojení, měli byste navíc zjistit: ● ESSID vaší bezdrátové sítě. ● Bezpečnostní WEP klíč (pokud jej používáte). 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků Porovnejte seznam svého hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace. Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina uživatelů by asi nebyla spokojena s rychlostí systému. Vždy záleží na konkrétních požadavcích a možnostech. Tabulka 3.2. Doporučené minimální požadavky ┌──────────────────┬───────────────┬────────────────┬──────────┐ │ Typ instalace │RAM (minimální)│RAM (doporučená)│Pevný disk│ ├──────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤ │Bez kanc. aplikací│64 MB │256 MB │1 GB │ ├──────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤ │Pracovní stanice │64 MB │512 MB │5 GB │ └──────────────────┴───────────────┴────────────────┴──────────┘ Konkrétní minimální paměťové požadavky jsou o něco nižší, čísla uváděná v tabulce. Podle architektury je možné instalovat Debian s pouhými 20MB RAM (na s390) až po 48MB (i386 a amd64). Něco podobného platí i pro požadavky na diskový prostor a hodně závisí na tom, které aplikace si nainstalujete. Více informací naleznete v tabulce D.2 - "Místo potřebné pro úlohy". I na starších systémech je možné provozovat grafické desktopové prostředí, ale v takovém případě je doporučeno nainstalovat méně náročné prostředí než KDE nebo GNOME. Mezi populární alternativy patří xfce4, icewm a wmaker, ale na výběr máte i přehršle dalších. Pro serverové nasazení je téměř nemožné určit paměťové nebo diskové požadavky, protože ty se liší podle konkrétního nasazení. Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro své vlastní soubory a data je vždy lepší být velkorysý. Dále je potřeba dávat pozor na oblast /var, která obsahuje hodně dat závislých na konkrétní situaci. Například soubory programu dpkg mohou klidně zabrat 40MB, ani nevíte jak. Dále sem zapisuje třeba apt-get, který zde odkládá stažené balíky před samotnou instalací. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro /var uvažovat o alokování minimálně 200MB. Plánujete-li instalaci grafického desktopového prostředí, tak i mnohem více. Do /var také implicitně ukládají své databáze databázové systémy. 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi -- přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv. Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém. Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace. Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi. Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá. Stejně tak pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až během instalace (viz 6.3.2 - "Rozdělení disku a výběr přípojných bodů"). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.) Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit jej až při instalaci. I tak byste si měli raději tuto kapitolu přečíst, protože někdy mohou nastat okolnosti, které vás k rozdělení disku před instalací stejně donutí (například vynucené pořadí některých oblastí). Ve všech ostatních případech musíte disk rozdělit ještě před instalací, abyste pro Debian vytvořili volné místo. Pokud některé z oblastí budou patřit k jinému operačnímu systému, vytvořte je pomocí oddílových programů daného systému. Stejně tak nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co mu chutná.) Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí. Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém. Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), musíte: 1. Zazálohovat vše v počítači. 2. Zavést z disket nebo CD dodaných s původním operačním systémem. 3. Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian. 4. Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí. 5. Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu. 6. Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci. 3.6. Než začnete s instalací ... Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení firmware systému. Firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux Kapitola 4. Získání instalačních médií Obsah 4.1. Oficiální sada CD-ROM 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP 4.3.1. Nastavení RARP serveru 4.3.2. Nastavení BOOTP serveru 4.3.3. Nastavení DHCP serveru 4.3.4. Povolení TFTP serveru 4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo 4.4. Automatická Instalace 4.4.1. debian-installer 4.1. Oficiální sada CD-ROM Nejsnazší cesta k instalaci Debianu vede přes oficiální sadu debianích CD (viz seznam dodavatelů). Pokud máte rychlé připojení k síti a vypalovací mechaniku, můžete si stáhnout obrazy CD z debianího zrcadla a vyrobit si vlastní sadu. (Postup naleznete na webové stránce debianích CD.) Jestliže již CD máte a váš počítač z nich umí zavést systém, můžete přeskočit rovnou na 5 - "Zavedení instalačního systému". Přestože Debian zabírá několik CD, je nepravděpodobné, že byste potřebovali všechny disky, protože balíky jsou na nich seřazeny podle oblíbenosti, takže většinu programů nainstalujete z prvního CD. Také můžete použít DVD verzi, která vám ušetří místo na poličce a navíc se vyhnete diskžokejské práci s hromadou CD. Pokud sice CD máte, ale váš počítač nepodporuje zavádění z CD-ROM, můžete zahájit instalaci zavedením instalačního systému z ze sítě, nebo ručním zavedením jádra z CD. Soubory, které potřebujete k zavedení instalačního systému alternativními cestami, se rovněž nachází na CD. Organizace adresářů na CD je shodná se strukturou debianího archívu na Internetu, takže cesty k souborům uváděné dále v dokumentu můžete jednoduše vyhledat jak na CD, tak i na síti. Po zavedení instalačního systému do paměti se již budou všechny potřebné soubory kopírovat z CD. Pokud sadu CD nemáte, budete si muset stáhnout soubory instalačního sytému a nakopírovat je na připojený počítač tak, aby se z nich mohl zavést instalační systém. 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel Nejbližší (a tedy pravděpodobně nejrychlejší) zrcadlo naleznete v seznamu zrcadel Debianu. Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte binární mód, ne textový nebo automatický. 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? Instalační obrazy jsou umístěny na každém zrcadle Debianu v adresáři debian/ dists/lenny/main/installer-arm/current/images/. Význam jednotlivých obrazů popisuje soubor MANIFEST. 4.2.1.1. Instalační soubory pro Netwinder Netwinder se nejjednodušeji zavede ze sítě za použití připraveného TFTP obrazu .../images/netwinder/netboot/boot.img . 4.2.1.2. Instalační soubory pro CATS CATS můžete zavést buď ze sítě, nebo z CD. Příslušné jádro a initrd získáte z .../images/netwinder/netboot/ . 4.2.1.3. Instalační soubory pro NSLU2 Pro Linksys NSLU2 existuje firmware, který automaticky zavede debian-installer. tento firmware je k dispozici na .../images/nslug2/netboot/di-nslu2.bin . 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavést ze sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice. Musíte nastavit TFTP server a často i DHCP server nebo RARP nebo BOOTP server. Klientovi můžete sdělit jeho IP adresu protokolem RARP (Reverse Address Resolution Protocol) nebo BOOTP. BOOTP je IP protokol, který informuje počítač o jeho IP adrese a prozradí mu, odkud si má stáhnout zaváděcí obraz. DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatibilní rozšíření protokolu BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí DHCP. Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux. 4.3.1. Nastavení RARP serveru Pro úspěšné nastavení RARP serveru potřebujete znát ethernetovou adresu klienta (stanice, kterou zavádíte), jinými slovy MAC adresu. Pokud tuto informaci nemáte k dispozici, můžete zavést do záchranného (rescue) režimu (např. pomocí záchranné diskety) a použít příkaz /sbin/ifconfig eth0. Na systémech používajících linuxové jádro řady 2.4 nebo 2.6, případně na systémech SunOS/Solaris máte k dispozici program rarpd. Nejprve musíte zaručit, že ethernetová adresa klienta bude zaznamenána v databázích "ethers" (tj. buď v souboru /etc/ethers nebo pomocí NIS/NIS+) a "hosts". Pak můžete spustit RARP démona. Na většině linuxových systémů a na SunOS 5 (Solaris 2) to provedete (jako superuživatel root) příkazem /usr/sbin/rarpd -a, na jiných systémech příkazem /usr/sbin/in.rarpd -a a na SunOS 4 (Solaris 1) příkazem /usr/etc/rarpd -a. 4.3.2. Nastavení BOOTP serveru V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery. Jednak je to CMU bootpd a druhý je vlastně DHCP server -- ISC dhcpd. V distribuci Debian GNU/Linux jsou k dispozici v balících bootp a dhcp-server. Pokud chcete použít CMU bootpd, musíte nejprve odkomentovat (nebo přidat) jeden důležitý řádek v souboru /etc/inetd.conf. V systému Debian GNU/Linux můžete spustit update-inetd --enable bootps a následně restartovat inetd pomocí /etc/ init.d/inetd reload. V jiných systémech přidejte řádku, která bude vypadat zhruba takto: bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120 Nyní musíte vytvořit soubor /etc/bootptab. Jeho struktura je velmi podobná té, co používají staré dobré soubory printcap, termcap a disktab ze systému BSD. Bližší informace jsou v manuálové stránce bootptab. Pokud používáte CMU bootpd, musíte rovněž znát hardwarovou (MAC) adresu klienta. Následuje příklad souboru /etc/bootptab: client:\ hd=/tftpboot:\ bf=tftpboot.img:\ ip=192.168.1.90:\ sm=255.255.255.0:\ sa=192.168.1.1:\ ha=0123456789AB: Z příkladu budete muset změnit minimálně volbu "ha", která značí hardwarovou adresu klienta. Volba "bf" specifikuje soubor, který si klient stáhne protokolem TFTP, viz 4.3.5 - "Přesun TFTP obrazů na místo". V kontrastu s předchozím je nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd velmi jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Některé architektury však vyžadují pro zavádění klientů pomocí BOOTP komplikované nastavení. Je-li to váš případ, přečtěte si 4.3.3 - "Nastavení DHCP serveru". V opačném případě stačí v konfiguračním souboru vložit do bloku podsítě, ve které se nachází klient, direktivu allow bootp. Potom restartujte dhcpd server příkazem /etc/init.d/dhcpd3-server restart. 4.3.3. Nastavení DHCP serveru Jedním ze svobodných DHCP serverů je ISC dhcpd. Debian GNU/Linux jej obsahuje jako balík dhcp3-server. Následuje ukázka jednoduchého konfiguračního souboru (obvykle /etc/dhcp3/dhcpd.conf): option domain-name "priklad.cz"; option domain-name-servers ns1.priklad.cz; option subnet-mask 255.255.255.0; default-lease-time 600; max-lease-time 7200; server-name "karel"; subnet 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0 { range 192.168.1.200 192.168.1.253; option routers 192.168.1.1; } host clientname { filename "/tftpboot/tftpboot.img"; server-name "karel"; next-server dalsiserver.priklad.cz; hardware ethernet 01:23:45:67:89:AB; fixed-address 192.168.1.90; } V tomto příkladu máme jeden server jménem karel, který obstarává práci DHCP a TFTP serveru a také slouží jako brána do sítě. Ve svém nastavení si musíte změnit alespoň doménové jméno, jméno serveru a hardwarovou adresu klienta. Položka filename by měla obsahovat název souboru, který si klient stáhne přes TFTP. Po úpravách konfiguračního souboru musíte restartovat dhcpd příkazem /etc/ init.d/dhcpd3-server restart. 4.3.4. Povolení TFTP serveru Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je tftpd povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru /etc/inetd.conf: tftp dgram udp wait nobody /usr/sbin/tcpd in.tftpd /tftpboot Při instalaci z debianích balíků se o nic nemusíte starat, protože se tento řádek založí automaticky při instalaci balíku. Poznámka TFTP servery historicky používaly pro uložení nabízených obrazů adresář / tftpboot. Aby byl Debian GNU/Linux v souladu se standardem FHS, mohou debianí balíky používat jiná umístění. Například tftpd-hpa implicitně používá adresář / var/lib/tftpboot. Je proto možné, že budete muset cesty uváděné v této kapitole upravit pro konkrétní situaci. Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název adresáře, jehož jméno je za in.tftpd;^[2] budete jej dále potřebovat. Pokud musíte změnit obsah souboru /etc/inetd.conf, musíte také upozornit proces inetd, aby aktualizoval svá nastavení. Na počítači s Debianem stačí spustit /etc/init.d/inetd reload. Na jiných systémech musíte zjistit ID běžícího procesu inetd a spustit kill -HUP pid-inetd. 4.3.5. Přesun TFTP obrazů na místo Dále je potřeba umístit příslušný TFTP obraz (viz 4.2.1 - "Kde se nalézají instalační obrazy?") do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy. Bohužel TFTP klient očekává jméno souboru v určitém tvaru, pro který neexistují žádné závazné standardy. Proto ještě musíte na příslušný obraz vytvořit odkaz, který tftpd použije pro zavedení konkrétního klienta. 4.4. Automatická Instalace Pokud spravujete více obdobných počítačů, můžete využít plně automatickou instalaci. Příslušné balíky se jmenují fai, replicator, systemimager, autoinstall a samozřejmě debian-installer 4.4.1. debian-installer Instalační program Debianu podporuje automatické instalace pomocí předkonfiguračních souborů. Předkonfigurační soubor obsahuje odpovědi na otázky, které se debian-installer ptá během instalace. Tento soubor můžete nahrát ze sítě nebo z vyměnitelného média. Kompletní dokumentaci o přednastavení včetně funkčního příkladu naleznete v B - "Automatizování instalací pomocí přednastavení". ━━━━━━━━━━━━━━ ^[2] Přepínač -l umožňuje některým verzím in.tftpd zaznamenávat všechny požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To je vhodné zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Kapitola 5. Zavedení instalačního systému Obsah 5.1. Zavedení instalátoru na ARM 5.1.1. Zavedení z TFTP 5.1.2. Zavedení z CD-ROM 5.1.3. Zavedení z firmwaru 5.2. Zaváděcí parametry 5.2.1. Parametry instalačního programu 5.3. Problémy s instalačním systémem 5.3.1. Spolehlivost CD 5.3.2. Zaváděcí konfigurace 5.3.3. Význam hlášek při zavádění jádra 5.3.4. Hlášení problémů s instalací 5.3.5. Pošlete nám zprávu o instalaci 5.1. Zavedení instalátoru na ARM 5.1.1. Zavedení z TFTP Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a DHCP, RARP nebo BOOTP server. Nastavení zavádení ze sítě je popsáno v 4.3 - "Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP". 5.1.1.1. Zavedení z TFTP na počítačích Netwinder Netwindery mají dvě síťová rozhraní: NE2000-kompatibilní kartu na 10Mbps (obvykle eth0) a 100Mbps kartu Tulip (eth1). 100Mbps karta může mít problémy s nahráváním obrazu přes TFTP, takže raději doporučujeme použít pomalejší rozhraní (označené 10 Base-T). Poznámka K zavedení instalačního systému potřebujete NeTTrom verze 2.2.1 a pozdější, doporučená verze je 2.3.3. Z licenčních důvodů se však soubory s firmwarem nedají stáhnout. Pokud se situace změní, naleznete nové obrazy na http// www.netwinder.org/. Při zavádění Netwinderu musíte během odpočítávání přerušit zaváděcí proces, což vám dovolí nastavit různé proměnné firmwaru, které potřebujete pro zavedení instalačního systému. Nejprve nahrajte výchozí nastavení: NeTTrom command-> load-defaults Dále musíte nastavit síťovou adresu buď staticky: NeTTrom command-> setenv netconfig_eth0 flash NeTTrom command-> setenv eth0_ip 192.168.0.10/24 kde 24 je počet nastavených bitů v síťové masce, nebo dynamicky: NeTTrom command-> setenv netconfig_eth0 dhcp Pokud TFTP server není na lokální podsíti, budete možná muset upravit nastavení route1. Dále byste měli nastavit adresu TFTP serveru a umístění obrazu. Poté můžete uložit nastavení do flash paměti. NeTTrom command-> setenv kerntftpserver 192.168.0.1 NeTTrom command-> setenv kerntftpfile boot.img NeTTrom command-> save-all Nyní můžete firmwaru sdělit, že má z TFTP obrazu zavést systém: NeTTrom command-> setenv kernconfig tftp NeTTrom command-> setenv rootdev /dev/ram Používáte-li pro instalaci Netwinderu sériovou konzoli, budete také potřebovat následující nastavení: NeTTrom command-> setenv cmdappend root=/dev/ram console=ttyS0,115200 Naopak pro instalace používající klávesnici a monitor musíte nastavit: NeTTrom command-> setenv cmdappend root=/dev/ram Nastavení proměnných můžete zkontrolovat příkazem printenv. Je-li vše v pořádku, můžete obraz zavést příkazem NeTTrom command-> boot V případě jakýchkoliv problémů je k dispozici podrobné HOWTO. 5.1.1.2. Zavedení z TFTP na počítačích CATS Na strojích CATS použijte v Cyclone promptu příkaz boot de0: (nebo podobný). 5.1.2. Zavedení z CD-ROM Pro většinu lidí bude nejjednodušší použít sadu debianích CD. Pokud tuto sadu máte a váš počítač podporuje zavádění z CD, vložte CD do mechaniky, restartujte počítač a přejděte k další kapitole. Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách. I když není možné zavést systém přímo z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z CD-ROM mechaniky. Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si 5.3 - "Problémy s instalačním systémem". Pro zavedení z CD-ROM zadejte v promptu Cyclone konzoly příkaz boot cd0:cats.bin 5.1.3. Zavedení z firmwaru Na trhu existuje stále větší množství spotřebitelských zařízení, která se zavádí přímo z flash paměti umístěné v zařízení. Instalační systém je možno zapsat na flash paměť, takže po příštím restartu zařízení se spustí právě instalační systém. Poznámka Pamatujte, že změnou firmwaru zařízení obvykle ztratíte záruku. Také se občas stane, že se při zápisu do flash paměti objeví problémy a zařízení se už nepodaří zprovoznit. Postupujte prosím opatrně a postupujte přesně dle návodu. 5.1.3.1. Zavedení NSLU2 Firmware instalačního systému lze do flash paměti nahrát třemi způsoby. 5.1.3.1.1. Pomocí webového rozhraní NSLU2 Přejděte do administrátorské sekce a vyberte položku Upgrade. Na disku vyhledejte obraz instalátoru, který jste si tam již dříve stáhli. Poté stiskněte tlačítko Start Upgrade, potvrďte, počkejte několik minut a znovu potvrďte. Systém se pak zavede rovnou do instalačního systému. 5.1.3.1.2. Přes síť pomocí Linuxu/Unixu Na libovolném počítači s Linuxem nebo Unixem můžete použít pro nahrání instalačního systému do počítače program upslug2. Tento software je dokonce zabalen přímo v Debianu. Nejprve musíte přepnout NSLU2 do aktualizačního režimu: 1. Od USB portů odpojte všechny disky a jiná zařízení. 2. Vypněte NSLU2. 3. Stiskněte a držte tlačítko reset (přístupné skrze malou dírku na zadní straně nad napájením). 4. Zapněte NSLU2. 5. Sledujte diodu ready/status a počkejte 10 sekund. Po 10 sekundách se změní barva ze žluté na červenou. V ten okamžik uvolněte tlačítko reset. 6. Dioda ready/status bude blikat střídavě červenou/zelenou barvou (před první zelenou je sekundová pauza). NSLU2 je nyní v režimu aktualizace. Pokud máte s touto částí problémy, podívejte se na stránky NSLU2-Linux. Až bude NSLU2 v aktualizačním režimu můžete do něj nahrát nový obraz: sudo upslug2 -i di-nslu2.bin Všimněte si, že nástroj také zobrazí MAC adresu vašeho NSLU2, což se může hodit pro nastavení DHCP serveru. Po zapsání a ověření celého obrazu se systém automaticky restartuje. Nyní musíte znovu připojit USB disk, protože jinak by jej instalační systém nenašel. 5.1.3.1.3. Přes síť pomocí Windows Pro Windows existuje nástroj, kterým se dá nahrát firmware přes síť. 5.2. Zaváděcí parametry Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu pomoci. Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně rozpoznalo váš hardware. Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.3 - "Problémy s instalačním systémem". Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení Memory:dostupnák/celkemk available Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti zakončená znakem "k" pro kilobajty nebo "m" pro megabajty. Například, obě hodnoty mem=65536k a mem=64m znamenají 64MB RAM. Jádro by mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr console=zařízení, kde zařízení je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ttyS0. 5.2.1. Parametry instalačního programu Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů^[3]. Mnoho parametrů má i svou zkrácenou formu, která usnadňuje zadávání a také pomáhá obejít omezení příkazové řádky jádra. Pokud má parametr zkrácenou formu, bude uvedena v závorce za dlouhou podobou. Krátkou formu preferujeme i v příkladech této příručce. debconf/priority (priority) Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených otázek. Standardní instalace používá nastavení priority=high, což znamená, že se zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor upraví priority otázek podle potřeb. Když použijete parametr priority=medium, zobrazí se instalační menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití priority=low, nic se nepřeskakuje a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní zaváděcí metodě expert). Hodnotou priority=critical se potlačí všechny zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro tyto potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty. DEBIAN_FRONTEND Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné volby jsou: ● DEBIAN_FRONTEND=noninteractive ● DEBIAN_FRONTEND=text ● DEBIAN_FRONTEND=newt ● DEBIAN_FRONTEND=gtk Standardní rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt. Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější DEBIAN_FRONTEND=text. Standardní instalační média momentálně podporují rozhraní newt. Na architekturách, kde to je možné, využívá grafický instalátor rozhraní gtk. BOOT_DEBUG Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se zapíší do instalačního logu. BOOT_DEBUG=0 Toto je standardní hodnota. BOOT_DEBUG=1 Upovídanější než obvykle. BOOT_DEBUG=2 Spousty ladících informací. BOOT_DEBUG=3 Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell, ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell ukončíte, bude zavádění pokračovat. INSTALL_MEDIA_DEV Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má nahrát instalační systém, například INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0 Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na všech dostupných disketových mechanikách. Tímto parametrem jí sdělíte, že se má podívat jenom na zadané zařízení. lowmem Může vynutit, aby instalátor použil agresivnější nízkopaměťový režim, než by nastavil podle skutečně dostupné paměti. Možné hodnoty jsou 1 a 2. Více naleznete v 6.3.1.1 - "Kontrola dostupné paměti / nízkopaměťový režim". debian-installer/framebuffer (fb) Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění, můžete framebuffer vypnout parametrem fb=false. debian-installer/theme (theme) Téma určuje vzhled uživatelského rozhraní instalačního systému (barvy, ikony, atd.). Dostupná témata se liší podle použitého rozhraní. Rozhraní newt i gtk nyní podporují pouze alternativní téma "dark", které bylo navrženo pro zrakově postižené uživatele. Téma můžete nastavit zaváděcím parametrem theme=dark. netcfg/disable_dhcp Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že dotaz na DHCP server selže. Máte-li tedy na místní síti DHCP server, ale z nějakého důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné hodnoty), můžete použít parametr netcfg/disable_dhcp=false, kterým zabráníte automatickému nastavení sítě přes DHCP a rovnou budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů. hw-detect/start_pcmcia Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém. disk-detect/dmraid/enable (dmraid) Chcete-li v instalačním systému zapnout podporu disků připojených k sériovému ATA RAIDu (též známému jako ATA RAID, BIOS RAID nebo falešný RAID), nastavte parametr na hodnotu true. Tato podpora je zatím experimentální. Více informací naleznete v v Debian Installer Wiki. preseed/url (url) Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.4 - "Automatická Instalace". preseed/file (file) Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.4 - "Automatická Instalace". preseed/interactive Nastavením na hodnotu true se zobrazí i otázky, které byly přednastaveny. To může být užitečné pro testování nebo ladění souboru s přednastavením. Nastavení se neprojeví u otázek, které byly zadány jako parametry při zavádění systému. Pro ty však existuje speciální syntaxe, viz B.5.2 - "Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot". auto-install/enable (auto) Při nastavení na hodnotu true odsune otázky obvykle zobrazované před začátkem přednastavení až za nastavení sítě. Podrobnosti o automatizaci instalací pomocí této možnosti naleznete v části B.2.3 - "Automatický režim". finish-install/keep-consoles Během instalací skrze sériovou nebo správcovskou konzoli jsou tradiční virtuální konzoly (VT1-VT6) v souboru /etc/inittab zakázány. Chcete-li tomu zabránit, nastavte na hodnotu true. cdrom-detect/eject Před restartem debian-installer do nového systému se implicitně vysune optické médium použité během instalace. To někdy není potřeba (např. systém není nastaven pro automatické zavádění z CD-ROM) a v některých případech může být vysunutí dokonce nežádoucí. Například pokud mechanika neumí nahrát médium sama a uživatel zrovna není na místě, aby to provedl ručně. Příkladem takovýchto mechanik jsou mechaniky v přenosných počítačích a mechaniky se štěrbinovým podáváním. Pro zakázání automatického vysunutí nastavte parametr na hodnotu false. debian-installer/allow_unauthenticated Instalační systém vyžaduje, aby byly všechny repositáře autentizovány známým gpg klíčem. Nastavením na hodnotu true můžete autentizaci potlačit. Varování: Nebezpečné, není doporučeno. rescue/enable Nastavíte-li tento parametr na hodnotu true, spustí se místo běžné instalace záchranný režim. Viz 8.7 - "Obnovení poškozeného systému". 5.2.1.1. Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek Na stejném místě, kam se zadávají parametry pro jádro nebo instalační program, můžete zadat odpověď na téměř každou otázku, se kterou se můžete při instalaci potkat. Tato možnost se využívá spíše ve specifických případech a je zde vypsáno jen několik příkladů. Podrobnější informace naleznete v dodatku B.2.2 - "Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení". debian-installer/locale (locale) Tento parametr nastaví jazyk a zemi instalace a následně instalovaného systému. Podmínkou je, že zvolené locale musí být v Debianu podporováno. Například debian-installer/locale=de_CH vybere jako výchozí jazyk němčinu a jako zemi Švýcarsko. anna/choose_modules (modules) Pomocí tohoto parametru můžete nechat automaticky nahrát komponenty instalačního systému, které se implicitně nenahrávají. Příkladem užitečných komponent jsou openssh-client-udeb (během instalace můžete využívat scp) a ppp-udeb (podporuje nastavení PPPoE, viz D.4 - "Instalace Debian GNU/Linuxu pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)"). mirror/protocol (protocol) Instalační systém standardně používá pro stažení souborů ze zrcadel Debianu protokol http a při standardní prioritě otázek nelze za běhu změnit na ftp. nastavením tohoto parametru na hodnotu ftp můžete instalátor donutit, aby použil právě tento protokol. Ftp zrcadlo nemůžete vybrat z připraveného seznamu, vždy jej musíte zadat ručně. tasksel:tasksel/first (tasks) Tímto parametrem můžete nainstalovat úlohy, které nejsou při instalaci v interaktivním seznamu úloh dostupné. Příkladem budiž úloha kde-desktop. Více informací naleznete v části 6.3.5.2 - "Výběr a instalace softwaru". 5.2.1.2. Předávání parametrů jaderným modulům Jestliže jsou ovladače zakompilovány přímo do jádra, můžete jim předávat parametry tak, jak je popsáno v dokumentaci k jádru. Pokud však jsou ovladače zkompilovány jako moduly, znamená to, že jsou při instalaci zaváděny odlišným způsobem než při zavádění nainstalovaného systému a nemůžete jim předat parametry klasickým postupem. Musíte použít speciální syntaxi, kterou instalátor rozpozná a zařídí, aby se tyto parametry uložily do příslušných konfiguračních souborů a posléze se v pravý čas použily. Tyto parametry se automaticky přenesou i do nainstalovaného systému. Poznamenejme, že v dnešní době je používání parametrů modulů téměř raritou, protože jádro ve většině případů správně rozpozná přítomný hardware a nastaví pro něj vhodné hodnoty automaticky. Pokud tomu tak není, stále můžete použít ruční nastavení. Syntaxe pro nastavení parametrů modulu je následující: název_modulu.název_parametru=hodnota Potřebujete-li modulu předat několik parametrů, stačí syntaxi několikrát zopakovat. Například pro nastavení staré síťové karty 3Com, aby použila konektor BNC (koaxiální) a IRQ 10, zadali-byste: 3c509.xcvr=3 3c509.irq=10 5.2.1.3. Zapsání jaderných modulů na černou listinu Někdy je nutné zanést modul na černou listinu a zabránit tak jádru a udevu, aby jej automaticky zavedli. Jedním z důvodů bývá ten, že modul způsobuje na vašem hardwaru problémy. Někdy také jádro registruje pro jedno zařízení dva ovladače, což může vytvářet problémy v případech, kdy jsou tyto ovladače navzájem konfliktní, nebo pokud zařízení funguje správně jen s jedním z ovladačů a jádro nejprve zavede ten chybný ovladač. Moduly můžete na černou listinu přidat následovně: jméno_modulu.blacklist=yes. Prakticky to znamená, že se modul zapíše do souboru /etc/modprobe.d/ blacklist.local, což ho vyřadí jak během instalace, tak v nově nainstalovaném systému. Poznamenejme, že modul stále může být zaveden explicitně přímo instalačním systémem. Předejít tomu můžete instalací v expertním režimu a odebráním modulu ze seznamu modulů, který se zobrazuje během několika fází rozpoznávání hardwaru. 5.3. Problémy s instalačním systémem 5.3.1. Spolehlivost CD Občas, obzvláště se staršími CD mechanikami, se nemusí podařit zavést instalační systém. Dokonce je možné, že se systém zavede, ale poté již CD mechaniku nenalezne, nebo během instalace bude čtení vracet chyby. Možných příčin je spousta a můžeme zde vypsat jen ty nejběžnější, resp. můžeme zmínit obecné postupy. Zbytek je na vás. Nejprve byste měli vyzkoušet dvě nejjednodušší věci. ● Pokud z CD nejde zavést, zkontrolujte, že je disk vložen správně a že není špinavý. ● Pokud systém sice naběhne, ale rozpoznání CD selže, zkuste z menu opakovaně vybrat možnost Rozpoznat a připojit CD-ROM. Je známo, že se tím vyřeší některé problémy s DMA starších CD mechanik. Jestliže to stále nepomohlo, zkuste některý z návrhů níže. Většina návrhů platí jak pro CD mechaniky, tak pro DVD, Blue Ray a podobné mechaniky. Jako poslední záchrana zde stále existuje možnost zvolit instalaci z jiného média, např. ze sítě. 5.3.1.1. Běžné problémy ● Některé starší CD mechaniky nepodporují čtení disků vypálených na novějších vypalovačkách vyššími rychlostmi. ● Jestliže váš systém zvládá zavádění z CD, nemusí to nutně znamenat, že že tuto mechaniku (přesněji řečeno řadič, ke kterému je mechanika připojena) podporuje i Linux. ● Některé starší CD mechaniky nefungují správně při povoleném DMA "direct memory access". 5.3.1.2. Jak zjistit o problému co nejvíce (a možná jej vyřešit) Pokud se nedaří z CD zavést systém, zkuste následující. ● Zkontrolujte, zda je v BIOSu povoleno zavádění z CD (starší systémy to nejspíš nezvládají) a že vaše CD mechanika podporuje média, která používáte. ● Pokud jste si stáhli iso obraz, zkontrolujte, že souhlasí kontrolní součet s tím, který se nachází v souboru MD5SUMS. Soubor by měl ležet na stejném místě, ze kterého jste stáhli obraz. $ md5sum debian-testing-i386-netinst.iso a20391b12f7ff22ef705cee4059c6b92 debian-testing-i386-netinst.iso Dále zkontrolujte, že kontrolní součet souhlasí i po vypálení obrazu. $ dd if=/dev/cdrom | \ > head -c `stat --format=%s debian-testing-i386-netinst.iso` | \ > md5sum a20391b12f7ff22ef705cee4059c6b92 - 262668+0 records in 262668+0 records out 134486016 bytes (134 MB) copied, 97.474 seconds, 1.4 MB/s Pokud se podařilo zavést instalační systém, ale ten už CD nerozpozná, postačí někdy z hlavního instalačního menu znovu spustit krok rozpoznání CD. Máte-li více mechanik, zkuste použít nějakou jinou. Jestliže to nepomáhá, nebo se při čtení objevují chyby, zkuste některou z rad níže. Pro následující kroky je třeba základní znalost Linuxu. Pro spouštění různých příkazů byste se měli přepnout na druhou virtuální konzolu (VT2) a aktivovat tam spící shell. ● Zkontrolujte podezřelé hlášky na čtvrté virtuální konzoli, nebo si editorem nano prohlédněte obsah souboru /var/log/syslog. Poté zkontrolujte výstup příkazu dmesg. ● Ve výpisu příkazu dmesg se podívejte, zda byla vaše CD mechanika nalezena. Měli byste tam vidět něco podobného (ne nutně v tomto pořadí): Probing IDE interface ide1... hdc: TOSHIBA DVD-ROM SD-R6112, ATAPI CD/DVD-ROM drive ide1 at 0x170-0x177,0x376 on irq 15 hdc: ATAPI 24X DVD-ROM DVD-R CD-R/RW drive, 2048kB Cache, UDMA(33) Uniform CD-ROM driver Revision: 3.20 Nevidíte-li nic podobného, je možné, že řadič, ke kterému je vaše CD mechanika připojena, nebyl rozpoznán, nebo není podporován. Jestliže víte, který ovladač je vyžadován pro váš řadič, můžete jej zkusit nahrát ručně příkazem modprobe. ● Zkontrolujte, zda se v adresáři /dev/ vytvořil soubor zařízení odpovídající vaší CD mechanice. Podle výše uvedeného příkladu by to byl soubor /dev/hdc. Také by měl existovat /dev/cdroms/cdrom0. ● Příkazem mount se přesvědčte, zda je CD připojeno. Pokud ne, zkuste je připojit ručně. $ mount /dev/hdc /cdrom Podívejte se, zda tento příkaz nevyvolal nějaká chybová hlášení. ● Zkontrolujte, zda je DMA zapnuté: $ cd /proc/ide/hdc $ grep using_dma settings using_dma 1 0 1 rw Číslo "1" v prvním sloupci za textem using_dma znamená, že je DMA povoleno. Pokud je, zkuste je vypnout: $ echo -n "using_dma:0" >settings Před spuštěním příkazu se ujistěte, že jste v adresáři zařízení, které odpovídá vaší CD mechanice. ● Pokud se během instalace vyskytnou problémy, zkuste zkontrolovat integritu média pomocí volby v hlavním menu instalačního systému. Toto menu můžete použít jako rozumný test, zda je možné spolehlivě přečíst celé CD. 5.3.2. Zaváděcí konfigurace Pokud se jádro zasekne během zavádění, nerozezná připojená zařízení, nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými se zabývá 5.2 - "Zaváděcí parametry". Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a znovu zkusíte zavést systém. Pokud máte ve svém počítači více než 512MB paměti a instalační systém se v průběhu zavádění jádra zasekne, zkuste omezit viditelnou paměť zaváděcím parametrem mem=512m. 5.3.3. Význam hlášek při zavádění jádra Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu can't find ..., ... not present, can't initialize ... nebo this driver release depends on .... Většina těchto hlášení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systému je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými hardwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezených zařízení. Také se může stát, že se zavádění na chvíli zastaví. To se stává při čekání na odpověď od zařízení, které v systému chybí. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz 8.6 - "Kompilace nového jádra"). 5.3.4. Hlášení problémů s instalací Jestliže se dostanete přes úvodní fázi zavedení systému, ale nemůžete instalaci dokončit, můžete použít menu Uložit záznamy pro pozdější ladění. Tato volba vám umožní uložit na disketu nebo zpřístupnit přes webové rozhraní chybové hlášky, stav systému a jiné užitečné informace, které vám mohou naznačit, v čem je problém a jak ho vyřešit. Tyto údaje nám také můžete poslat spolu s hlášením o chybě. Další užitečné informace můžete najít během instalace v adresáři /var/log/ a později v novém systému ve /var/log/installer/. 5.3.5. Pošlete nám zprávu o instalaci Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání zprávy o průběhu instalace. Zprávu o instalaci můžete zaslat i v případě, že vše proběhlo bez problémů -- získáme tak přehled o nejrůznějších hardwarových konfiguracích. Zprávy o instalaci budou publikovány v debianím systému sledování chyb (BTS, Bug Tracking System) a budou přeposlány do veřejného diskusního listu. Proto se ujistěte, že použijete emailovou adresu, u které vám nevadí, že bude zveřejněna. Máte-li funkční systém s Debianem, je nejjednodušší zaslat zprávu pomocí balíku reportbug. Nainstalujte si potřebné balíky (aptitude install installation-report reportbug), nastavte reportbug podle kapitoly 8.5.2 - "Odesílání pošty mimo systém" a spusťte příkaz reportbug installation-reports. Při psaní zprávy můžete využít následující šablonu, kterou pak zašlete jako hlášení o chybě vůči pseudobalíku installation-report na adresu < submit@bugs.debian.org>. Package: installation-reports Boot method: Image version: Date: Machine: Processor: Memory: Partitions: Output of lspci -nn and lspci -vnn: Base System Installation Checklist: [O] = OK, [E] = Error (please elaborate below), [ ] = didn't try it Initial boot: [ ] Detect network card: [ ] Configure network: [ ] Detect CD: [ ] Load installer modules: [ ] Detect hard drives: [ ] Partition hard drives: [ ] Install base system: [ ] Clock/timezone setup: [ ] User/password setup: [ ] Install tasks: [ ] Install boot loader: [ ] Overall install: [ ] Comments/Problems: V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních viditelných hlášek jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali. ━━━━━━━━━━━━━━ ^[3] S aktuálními jádry (od verze 2.6.9) lze použít až 32 parametrů a 32 proměnných prostředí. Pokud tato čísla překročíte, jádro zpanikaří. Kapitola 6. Používáme instalační program Debianu Obsah 6.1. Základní principy 6.2. Úvod do komponent 6.3. Použití jednotlivých komponent 6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru 6.3.2. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů 6.3.3. Instalace základního systému 6.3.4. Nastavení uživatelů a hesel 6.3.5. Instalace dodatečného softwaru 6.3.6. Nastavení zavádění systému 6.3.7. Dokončení instalace 6.3.8. Nejrůznější 6.1. Základní principy Instalační program Debianu se skládá z mnoha malých, jednoúčelových komponent. Každá komponenta má na starosti jeden krok instalace (od úvodního dialogu pro výběr jazyka až po závěrečný restart do nového systému). Komponenty se snaží pracovat samostatně, ale pokud je to nutné, zeptají se uživatele na další postup. Otázky samotné mají přiřazeny různé priority. Uživatel si může nastavit úroveň zobrazených otázek, takže uživatel začátečník se nemusí zatěžovat nepodstatnými věcmi (instalační program dosadí "rozumné" hodnoty). Implicitně se debian-installer ptá pouze na otázky s vysokou prioritou, což vede k poměrně automatickému procesu s minimem uživatelských zásahů. Pokud se vyskytne problém, zobrazí se chybová obrazovka s popisem problému a následně se objeví hlavní menu instalačního programu, kde můžete situaci napravit. V ideálním případě uživatel menu vůbec neuvidí a bude pouze odpovídat na otázky jednotlivých komponent. Oznámení o vážných problémech mají nastavenou "kritickou" prioritu, tudíž budou zobrazeny vždy. Některá výchozí nastavení instalačního programu lze změnit pomocí zaváděcích parametrů při startu debian-installeru. Například pokud si chcete vynutit statické nastavení sítě (implicitně se používá DHCP), použijte parametr netcfg/ disable_dhcp=true. Seznam dostupných parametrů naleznete v kapitole 5.2.1 - "Parametry instalačního programu". Pokročilí uživatelé jistě ocení přístup do (standardně skrytého) menu, ve kterém mohou kontrolovat každý krok instalace. Menu vyvoláte tak, že při startu přidáte zaváděcí parametr priority=medium. Jestliže váš hardware vyžaduje zadat při instalaci jaderných modulů nějaké parametry, je nutné spustit instalační program v "expertním" režimu. Toho docílíte tak, že spustíte instalátor příkazem expert, nebo použijete zaváděcí parametr priority=low. Expertní režim vám dá plnou kontrolu nad instalačním procesem. Standardní instalační program běží v textovém režimu, ve kterém nefunguje myš. Pro pohyb v dialogových oknech slouží několik málo kláves. Pravou šipkou nebo klávesou Tab se přesunujete po zobrazených prvcích "vpřed", levou šipkou nebo kombinací Shift-Tab zase "zpět". V nabízených seznamech se můžete pohybovat šipkou nahoru a šipkou dolů, pro větší skoky lze využít klávesy Page Up a Page Down. Také můžete stisknout nějaké písmeno, čímž skočíte na první položku začínající tímto písmenem. Mezerník slouží pro vybírání/odebírání položek ze zaškrtávacích tlačítek. Volby se potvrzují klávesou Enter. Chybové hlášky jsou přesměrovány na čtvrtou konzolu (známou jako tty4). Do této konzoly se můžete přepnout klávesami Levý Alt-F4 (držte levou klávesu Alt a stiskněte funkční klávesu F4). Zpět do instalačního programu se vrátíte stiskem Levý Alt-F1. Hlášky ze třetí konzoly se také ukládají do souboru /var/log/syslog. Po instalaci jej naleznete v novém systému pod jménem /var/log/installer/syslog. Další hlášky instalace můžete najít v adresáři /var/log/, nebo po instalaci ve /var/log/installer/. 6.2. Úvod do komponent V následujícím seznamu komponent instalačního programu je uveden pouze stručný popis komponenty. Detaily použití konkrétní komponenty jsou v 6.3 - "Použití jednotlivých komponent". main-menu Zobrazuje seznam komponent, které můžete spustit. Hlavní menu má prioritu "normální", takže se nezobrazí při "vysoké" (přednastaveno) nebo "kritické" prioritě. Pokud se vyskytne problém, který vyžaduje zásah uživatele, je priorita otázek dočasně snížena a objeví se menu, ve kterém můžete problém odstranit. Zpět do menu se můžete dostat opakovaným stiskem tlačítka Jít zpět. localechooser Umožní uživateli výběr jazyka, země a národního prostředí, které se použijí jak během instalace, tak v novém systému. Za předpokladu, že je překlad kompletní, bude instalační program zobrazovat zprávy ve vybraném jazyce. Pokud není, některé texty se zobrazí anglicky. kbd-chooser Zobrazí seznam klávesnic, ze kterých si můžete vybrat nejvhodnější model odpovídající připojené klávesnici. hw-detect Automaticky rozpozná většinu zařízení připojených k počítači (síťové karty, pevné disky, PCMCIA). cdrom-detect Vyhledá a připojí instalační CD Debianu. netcfg Nastaví síťová připojení, aby se mohl zbytek systému instalovat ze sítě. iso-scan Hledá souborové systémy ISO-9660, které se nachází na CD-ROM, nebo na pevném disku v podobě ISO obrazů. choose-mirror Předloží seznam zrcadel s debianími archivy, ze kterého si můžete vybrat, odkud se balíky stáhnou. cdrom-checker Zkontroluje integritu CD-ROM. Takto si můžete ověřit, že instalační CD-ROM nejsou poškozená. lowmem Lowmem se snaží rozpoznat systémy s malou operační pamětí a poté se v určitých okamžicích snaží z paměti odstranit nepotřebné části debian-installeru. Poznamenejme, že to provádí na úkor funkčnosti instalačního programu. anna Anna's Not Nearly APT, tedy v češtině Anna není ani zdaleka jako APT, instaluje stažené balíky. clock-setup Aktualizuje systémové hodiny a určí, zda jsou nastaveny na univerzální koordinovaný čas. tzsetup Podle dříve zvolené kombinace jazyk/země nastaví časové pásmo. partman Umožní vám rozdělit disky připojené k systému, vytvořit souborové systémy na vybraných oblastech a svázat je s přípojnými body. Součástí programu je i možnost automatického rozdělení disku, nebo podpora pro LVM. Partman je nyní v Debianu upřednostňovaným dělicím programem. partitioner Umožní vám rozdělit disky připojené k systému. Pro dělení se vybere program dle architektury vašeho počítače. partconf Zobrazí seznam oblastí a podle vašich pokynů na nich vytvoří souborové systémy. lvmcfg Pomůže s nastavením LVM (Logical Volume Manager, tedy česky manažer logických svazků). mdcfg Umožní vám nastavit softwarový RAID (Redundant Array of Inexpensive Disks). Tento softwarový RAID bývá obvykle lepší než levné (pseudohardwarové) RAID řadiče na novějších základních deskách. base-installer Nainstaluje základní množinu balíků, které jsou potřeba pro samostatný běh Debianu. user-setup Nastaví heslo uživatele root a vytvoří neprivilegovaného uživatele pro běžnou práci. apt-setup Nastaví apt, což se většinou děje automaticky na základě média, ze kterého je spuštěn instalační systém. pkgsel Umožní vybrat a nainstalovat dodatečný software pomocí nástroje tasksel. os-prober Umí rozpoznat operační systémy nainstalované na počítači. Tuto informaci pak předá následující komponentě (bootloader-installer), která vám může nabídnout možnost přidat objevené operační systémy do startovacího menu zavaděče. Takto si můžete při startu počítače vybrat, který operační systém chcete zavést. bootloader-installer Nainstaluje na disk některý z dostupných zavaděčů. Tento krok je důležitý, protože bez něj byste museli Debian zavádět z diskety nebo CD-ROM. Mnoho zavaděčů vám při startu nabídne možnost zavést i jiné operační systémy. shell Umožní vám spustit shell (buď z menu, nebo na druhé konzoli). save-logs Umí na disketu, síť, pevný disk nebo jiné médium uložit informace, které se vám mohou hodit při analyzování případného problému. 6.3. Použití jednotlivých komponent V této části podrobně popíšeme každou komponentu instalačního programu. Komponenty jsou seskupeny do celků podle kontextu, ve kterém se během instalace vyskytují. Poznamenejme, že při instalaci se nemusí vždy využít všechny komponenty -- to závisí na způsobu instalace a na dostupném hardwaru. 6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru Předpokládejme, že debian-installer úspěšně nastartoval a nyní se díváte na jeho první obrazovku. V tento okamžik je debian-installer ještě poměrně hloupý a nepoužitelný. Neví nic o hardwaru vašeho počítače, nezná váš preferovaný jazyk a dokonce ani netuší, jaký úkol mu byl přidělen. Ale nebojte se. Jako správný průzkumník začne debian-installer zkoumat své okolí a po nějaké době bude mít slušný přehled o okolním hardwaru. Poté se pokusí nalézt zbytek svých komponent a sám sebe přemění ve schopný, dobře vychovaný program. Bohužel, stále existují věci, se kterými si debian-installer nedokáže poradit a proto mu musíte trošku pomoci (například vybrat jazyk, ve kterém má instalace probíhat, odsouhlasit rozložení klávesnice a podobně). Během této fáze si jistě všimnete, že debian-installer několikrát rozpoznává hardware. Poprvé je úzce zaměřen na hardware, který by mohl obsahovat další části instalačního programu, tj. CD mechaniky nebo síťové karty. Další rozpoznávání hardwaru probíhá později, když se hledají pevné disky, protože před prvním rozpoznáváním ještě nemusí být k dispozici všechny ovladače. 6.3.1.1. Kontrola dostupné paměti / nízkopaměťový režim Jednou z prvních věcí, které debian-installer zkontroluje, je velikost operační paměti. Pokud má váš systém málo paměti, tak se tato komponenta pokusí provést změny v instalačním procesu tak, aby byla instalace možná i na tomto počítači. Prvním krokem ke snížení paměťové náročnosti je vyhození všech překladů, což znamená že instalace bude probíhat pouze v angličtině. Samozřejmě, že po dokončení instalace si můžete systém lokalizovat dle potřeb (viz Lokalizace Debianu). Pokud to nestačí, instalace přejde na dietu, při které nahraje pouze ty komponenty, které jsou nezbytné pro dokončení základní instalace. Tím se o něco sníží funkčnost systému. Sice budete mít možnost nahrát dodatečné komponenty ručně, ale mějte na paměti, že každá komponenta znamená další paměť a proto se může stát, že instalace selže. Když instalace probíhá v nízkopaměťovém režimu, je doporučeno vytvořit odkládací oblast o velikosti nejméně (64-128 MB). Odkládací oblast se použije jako virtuální paměť a tedy zvýší množství dostupné paměti. Instalační systém se pokusí aktivovat odkládací oblast co nejdříve. Intenzivní využívání odkládací oblasti výrazně zvýší diskovou aktivitu a sníží výkon celého systému. I přes tato opatření je možné, že instalace zamrzne, nebo že jádro odstřelí některé procesy, protože systému dojde paměť (v syslogu a na 4. konzoli by se to mělo projevit hláškami Out of memory). Například máme zprávu, že při nedostatku paměti a odkládacího prostoru selže vytváření velkého souborového systému typu ext3. Pokud nepomůže zvětšení odkládacího prostoru, můžete zkusit vytvořit souborový systém jako ext2 a později po instalaci oblast převést na ext3. Důraznější nízkopaměťový režim lze vynutit i v případech, kdy by podle dostupné paměti měla fungovat jeho mírnější varianta nebo dokonce i běžná instalace. Stačí použít parametr "lowmem", jak popisuje část 5.2.1 - "Parametry instalačního programu". 6.3.1.2. Výběr místního prostředí První uživateli viditelný krok instalace slouží k výběru národního prostředí, které se použije jak během instalace, tak později v novém systému. Nastavení se skládá z výběru jazyka, země a tzv. locales. Nejprve se tedy zobrazí seznam dostupných jazyků, ze kterého si vyberete jazyk, ve kterém má instalace probíhat^[4]. Jednotlivé položky v seznamu se skládají z anglického názvu (vlevo) a lokálního názvu v daném jazyce (napravo). Pro češtinu vypadá záznam nějak takto: Czech - Čeština Některé jazyky mají k dispozici více variant (např. portugalská a brazilská portugalština). Seznam je setříděn abecedně podle levého sloupce (anglických názvů). Drobnou výjimkou z třídění je položka "C" na počátku seznamu. Poznámka Vyberete-li ze seznamu položku "C", bude instalace pokračovat v angličtině a instalovaný systém nebude mít podporu pro národní prostředí, protože se nenainstaluje balík locales. Tato volba může být zajímavá pro některé správce, kteří tvrdí, že lokalizace nemá na serveru co dělat. Zvolíte-li jazyk, který je veden jako oficiální v několika zemích^[5], budete v další otázce dotázáni na výběr konkrétní země. Pokud vám nabídnutý seznam zemí nebude vyhovovat, můžete zvolit položku Jiná, což vám nabídne úplný seznam zemí seřazený podle kontinentů. Jestliže je s jazykem svázána pouze jediná země, bude vybrána automaticky. Proč je výběr země tak důležitý? Protože se tato odpověď použije později v instalaci pro výběr výchozího časového pásma a také pro výběr vhodného síťového zrcadla s archivem Debianu, které by mělo ležet co nejblíže. Správné nastavení země může hrát i drobnou roli při výběru klávesnice. Na základě zvolené kombinace jazyka a země se vytvoří výchozí místní prostředí (locale). Instalujete-li se střední nebo nízkou prioritou otázek, bude vám nabídnuta možnost výběru jiného výchozího prostředí (nezávislého na předchozí volbě jazyka a země) a také možnost těchto prostředí nainstalovat několik. 6.3.1.3. Výběr klávesnice Klávesnice bývají obvykle přizpůsobeny znakům používaným v daném jazyce. Vyberte klávesnici, která odpovídá vašemu národnímu rozložení, nebo je alespoň velmi podobná. Po skončení instalace si můžete vybrat vhodné klávesové rozložení z mnohem většího spektra (jako uživatel root spusťte program kbdconfig). Šipkami přesuňte kurzor na vybrané klávesové rozložení a stiskněte Enter. (Šipky by měly být na všech klávesnicích na stejném místě, takže jsou nezávislé na zvoleném rozložení.) "Rozšířená" klávesnice je taková, která má v horní řadě klávesy F1 až F10 (resp. F12). 6.3.1.4. Hledání instalačního ISO obrazu Při instalaci metodou hd-media nastane okamžik, kdy budete muset instalační program navést k ISO obrazu Debianího instalačního programu, na kterém se nachází zbytek instalačních souborů. Abyste obraz nemuseli hledat ručně, pomůže vám s tímto úkolem komponenta iso-scan. iso-scan nejprve připojí všechna bloková zařízení (např. diskové oblasti), na kterých se nachází známý souborový systém a poté na nich hledá soubory končící příponou .iso (resp. .ISO). Po nalezení každého iso obrazu si iso-scan zkontroluje jeho obsah a zjistí, zda se jedná o planý obraz instalačního CD. Pokud ano, máme vyhráno a instalace může pokračovat. V opačném případě se hledá další obraz. Pokud toto hledání neuspěje, ještě není vše ztraceno. První pokus totiž kvůli rychlosti prohledává pouze kořenový adresář a první úroveň jeho podadresářů. Tzn. nalezne /cokoliv.iso, /data/cokoliv.iso, ale ne /data/tmp/ cokoliv.iso. Selhalo-li tedy první hledání, iso-scan se zeptá, zda chcete spustit důkladnější proces. Tento druhý pokus se nedívá pouze do nejvyšších adresářů, ale opravdu prohledá celý disk. Pokud iso-scan neuspěje ani na druhý pokus, vraťte se zpět do původního operačního systému a zkontrolujte, zda má soubor správnou příponu (končící na .iso), zda je umístěn na souborovém systému, který umí debian-installer rozpoznat a zda není iso obraz poškozený (zkontrolujte kontrolní součet). Zkušenější unixoví uživatelé mohou vše provést bez restartu počítače na druhé konzoli. 6.3.1.5. Nastavení sítě Pokud na začátku toho kroku instalátor zjistí, že máte více síťových rozhraní, budete si muset vybrat jedno, které použijete jako hlavní, tj. to, ze kterého budete instalovat. Zbylá rozhraní zůstanou nenastavena a budete je muset nastavit po skončení instalace ručně -- viz manuálová stránka interfaces(5). Implicitně se debian-installer snaží nastavit síť automaticky přes DHCP. Pokud DHCP uspěje, vše je nastaveno. Jestliže DHCP skončí s chybou, může být příčina téměř kdekoliv -- od vypojeného síťového kabelu až po špatně nastaveného DHCP démona. Také je možné, že na místní síti vůbec DHCP server nemáte. K přesnějšímu určení problému možná pomohou chybové hlášky na čtvrté konzoli. Ať už je chyba kdekoliv, budete dotázáni, zda chcete znovu zkusit DHCP, nebo zda nastavíte síť ručně. DHCP servery jsou někdy docela pomalé, takže pokud jste si jisti, že vše ostatní je v pořádku, klidně to zkuste znovu. Při ručním nastavení sítě vás netcfg vyzve k zadání údajů z 3.3 - "Dále budete potřebovat" (IP adresa, Síťová maska, Brána, Adresy jmenných serverů a Název počítače). Pokud k instalaci používáte bezdrátové připojení, budete dotázáni ještě na Bezdrátové ESSID a WEP klíč. Poznámka Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je bitovým součinem IP adresy a síťové masky. Výchozí vysílací adresu spočítá jako bitový součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové masky. Program se také pokusí odhadnout adresu brány. Pokud některý údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit v souboru /etc/network/interfaces. 6.3.1.6. Výběr síťového zrcadla Tato komponenta se spustí pouze v případě, že instalační program potřebuje nah